OSOBNOSTI
|
-
|
Bahr, Hermann (2)
|
|
-
|
Brod, Max (2)
|
|
-
|
Broch, Hermann (4)
|
|
-
|
Grillparzer, Franz (1)
|
|
-
|
Hašek, Jaroslav (7)
|
|
-
|
Hofmannsthal, Hugo (1)
|
|
-
|
Kafka, Franz (18)
|
|
-
|
Kisch, Egon Erwin (5)
|
|
-
|
Leppin, Paul (3)
|
|
-
|
Meyrink. Gustav (2)
|
|
-
|
Musil, Robert (11)
|
|
-
|
Reinerová, Lenka (2)
|
|
-
|
Rilke, Rainer Maria (1)
|
|
-
|
Roth, Joseph (10)
|
|
-
|
Sacher-Masoch, Leopold (1)
|
|
-
|
Schnitzler, Arthur (2)
|
|
-
|
Weiskopf, Franz Carl (1)
|
|
-
|
Weltsch, Felix (1)
|
|
-
|
Werfel, Franz (6)
|
|
-
|
Winicky, Ottokar (1)
|
|
-
|
Zweig, Stefan (5)
|
|
|
Typ článku:
|
Článků na stránku:
|
|
|
Na ukázku přinášíme překlad kapitoly 39 Nach der Begegnund, která je první z dvacati kapitol, které byly Musilem na přelomu let 1937/1938 dány do tisku, prošly korektorskými pracemi, ale byly autorem opět ztaženy. Těchto dvacet kapitol mělo doplnit již dříve vydaný druhý díl Muže bez vlastností z roku 1932/33, ale stále ještě nebyly zakončením románu, který zůstal nedokončen.
V češtině těchto dvacet kapitol nikdy nevyšlo. Jediný český překlad prvního a druhého dílu Muže bez vlastností z pera Anny Siebenscheinové, vydaný v Odeonu a Argu, končí kapitolou 38 Velká událost je ve stavu zrodu. Ale nikdo si toho nepovšiml. Texty z pozůstalosti v době pořízení překladu existovaly v němčině v Rowohltově vydání Adolfa Frisého, který se pokusil uspořádat texty podle vlastního uvážení do konečné podoby románu, ale tento jeho počin se v odborných kruzích setkal s velkou kritikou. Proto se český vydavatel rozhodl ukončit překlad kapitolou 38 druhého dílu, která jako poslední vyšla ještě za Musilova života.
Muž bez vlastností byl u Rowohlta vydán znovu v letech 1978 a 1991, tentokrát již v přepracované a pečlivě poznámkami dolněné verzi, která se v maximální míře snaží zachovat autentický obraz Musilových textů i poznámek. Z Rowohltova vydání Der Mann ohne Eigenschaften II. čerpá originální text i níže uvedený (experimentální) překlad.
|
|
|
|
|
|
 Hans Kelsen byl rakouský právní teoretik, právní filozof a státovědec. Zabýval se zejména teorií práva, ústavním právem a mezinárodním právem. Je zakladatelem právně-filozofického směru nazývaného ryzí nauka právní nebo též normativní teorie.
|
|
|
|
|
|
 Pražský německý spisovatel Ottokar Winicky se 13. června 1872 v Ústí nad Labem. Studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích. Psal básně, které vycházely ve sbírkách, nejrůznějších listech a kalendářích (např. Wäldlerkalender 1925,1926). Později psal i divadelní hry. Jeho básně vyšly pod titulem Frühling i v Leppinově sérii lyrických letáků Moderne Flugblätter. Byl členem PEN Clubu. Zemřel 13. července 1943 v Praze.
|
|
|
|
|
|
|
|
 Kniha německého profesora Helmutha Nürnberga vyšla u Rowohlta roku 1981, tedy v době, kdy již sice o Rothovi pojednávalo velké množství sekundární literatury, ale stále existoval prostor pro práci, která by podala srozumitelnou formou zakládní fakta Rothova života a díla a korigovala některé nepřesnosti, kterých se dopustili jiní životopisci (Bronsen), zejména proto, že se podařilo objevit nové rukopisy a najít nové pamětníky.
Nürnberger si však ve své práci klade za cíl nechat o svém životě promluvit především Rotha samotného. Kniha je proto z větší části tvořena citacemi z Rothových dopisů, novinových článků a románových děl, které Nürnberger zasazuje do celkového kontextu a koriguje některé fabulace, kterých se Roth po celý s svůj život s oblibou dopouštěl.
|
|
Typ: Kniha
Téma:
Roth, Joseph
Zobrazeno: 4215x
Hodnocení: 0.0/0
|
|
|
|
|
|
Drobná novela Franze Werfla se zdá působit naivním dojmem, snad až kýčovitostí ve volbě svého tématu. Vypráví jednoduchý příběh Leonidase, vysokého státního úředníka, do jehož všedního dne po více než osmnácti letech zasáhne dopis od bývalé milenky, která žádá pomoc pro sedmnáctiletého mladíka, o němž se Leonidas domnívá, že je jeho synem. Na pozadí triviálního příběhu se však skrývá mnohem hlubší rovina antisemitismu rakouské byrokracie a nelehkého postavení židovského obyvatelstva v Rakousku, ke kterému přispívá i servilnost, s níž se vysoká rakouská byrokracie staví k Říši a jejímu postupu vůči Židům, jak ukazuje aféra kolem navrhované jmenování židovského profesora Blocha řádným profesorem interního lékařství.
|
|
|
|
|
|
 V Malých dějinách rakouské filozofie přináší rakouský filosof Peter Kampits portréty myslitelů, jejichž dílo obsahuje prvky, které jsou typické pro rakouský duchovní svět (humanitas austrica). Kniha však není jen historickou prací, ale ukazuje jejího autora jako původního a zajímavého filozofa.
V knize čtenář najde portréty takových osobností, jakými byly Marcus Aurelius, Franz Brentano, Max Adler či Hermann Broch.
|
|
|
|
|
|
 Ve své nejznámější knize (Das Traumcafé einer Pragerin) Lenka Reinerová vzpomíná na všechny přátele a známé, jejichž životy se protnuly v Praze - Kafku, Broda, Weiskopfa, Heartfielda, Fuchse, Langera, Goldstückera i Foglara. Zvláštní pozornost pak věnuje vzpomínkám na „zuřivého reportéra" Egona Erwina Kische.
„Kam jen zmizely ty kavárny, přemýšlím často, když se toulám Prahou - kavárny, v nichž člověk mohl nad šálkem černé kávy (takzvaná turecká u nás díkybohu ještě nebyla k méní) půl dne nebo třeba celý diskutovat a kout plány, leccos se dozvědět, pozorovat zajímavé lidi, někdy se s nimi i seznámit, spřátelit, nebo dokonce najít velkou lásku. A protože už tahle útočiště dávných let neexistují, spřádám teď ráda jeden velmi osobní pražský sen." (Citace z obálky knihy)
|
|
|
|
|
|
 Poslední německy píšící autorka z Prahy. Narodila se v Karlině, navštěvovala německé gymnázium ve Štěpánské, od r. 1936 pracovala jako novinářka v emigrantském časopise Arbeiter-Illustrierte-Zeitung. Pro svůj židovský původ a politickou orientaci musela v r. 1939 opustit ČSR. Přes Francii a Maroko (kde byla internována v zajateckých táborech) se s pomocí přátel dostala do Mexika; tam působila na vyslanectví čs. exilové vlády. Se svým mužem, jugoslávským lékařem a interbrigadistou, spisovatelem Theodorem Balkem odjela v roce 1945 do Bělehradu, o tři roky později se vrátila do Prahy. Během války zahynuli všichni její příbuzní. Na začátku 50. let strávila 15 měsíců ve vyšetřovací vazbě v ruzyňské věznici. V 60. letech pracovala jako šéfredaktorka časopisu Im Herzen Europas. Po r. 1969 nesměla publikovat a živila se překlady a tlumočením. Od začátku 80. let vydává její německy psané knihy berlínské nakladatelství Aufhau. V r. 1999 obdržela ve Výmaru jako vůbec první autor prestižní vyznamenání Schillerring pro německy píšící spisovatele, v r. 2003 získala Goetheho medaili. Je iniciátorkou přípravného výboru pro založení Pražského literárního domu [Muzea německy psané literatury e Čechách). Od roku 2002 je Lenka Reinerová čestnou občankou města Prahy. (Text z obálky knihy Kavárna nad Prahou)
|
|
|
|
|
|
 V románu Zbožnost tématizuje rakouský spisovatel Franze Werfel klíčové dějinné zvraty prvních tří desetiletí 20. století. Život hlavního hrdiny Ferdinanda R. není ničím odlišný od životů milionů jeho současníků. Prochází stejně jako oni plynule dějinami desetiletí, která počala obracet "svět včerejška" v bouřlivou apokalypsu minulého století. Rakouská armáda, jejímž vysokým představitelem byl Ferdinandův otec a jejíž přítomnost jej obklopovala celé dětství, se stává s koncem I. světové války jen vzpomínkou a ani život v poválečné Vídni není na vlně bídy a socialistických demonstrací jednoduchý. Nakonec se Ferdinand vrací domů, ale návrat do kraje dětství již není návratem do vlasti, ale vstupem do odcizeného prostředí nového stáu Čechů, v němž jako německy mluvící představitel bývalé vládnoucí vrstvy může být přijat jen s neskrývaným chladem.
|
|
|
|
|
|
|
|